V Jabkenicích Smetana pilně, navzdory své nemoci, slábnoucímu zraku, stižen hluchotou, pracoval. Složil zde symfonické básně Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník z cyklu Má vlast, smyčcová kvarteta Z mého života a II. smyčcový kvartet d moll, klavírní cyklus Sny, České tance, dvě dua pro housle a klavír Z domoviny, cyklus Večerní písně, mužské sbory Píseň na moři, Věno, Modlitba a Naše píseň, tři ženské sbory, nedokončený Pražský karneval a snad nejznámější a nejkrásnější českou operu Hubička, po ní Tajemství, Čertovu stěnu a dodatek do Dvou vdov, nedokončena zůstala rovněž Viola.

Bedřich Smetana miloval hluboké lesy, v jejichž klíně se skrývaly rybníky, rád se toulal oborou plnou zvěře, pil vodu z Františčiny studánky, chodil na procházky kolem Mlýnského, Štičího a Hradeckého rybníka i největšího Vidláku, v jejichž hladinách se odrážely zelené koruny stromů a modré nebe, intenzivně vnímal všechny vůně venkova. Bedřich Smetana nakonec v Jabkenicích žil v kruhu milující rodiny, dětí a vnoučat posledních devět roků svého života. Zde našel za svého života nedoceněný génius nový domov. Churavějící muž dobře věděl, že poslední.